Můžeme pomáháním bránit druhým lidem v rozvoji?

Vloženo: 01.12.2017 Změna: 22.12.2017 11:11 Diskuze: 0

Za pomáhání se obvykle považuje něco, co děláme pro druhé, myslíme to s nimi dobře, domníváme se, že z nějakého důvodu naši pomoc potřebují. Často jsme ještě navíc přesvědčeni, že víme, co přesně by jim pomohlo...

... A tak pomáháme, děláme to či ono pro druhé a za druhé. Můžeme se přetrhnout. Radíme, nabízíme, přesvědčujeme, dokonce nezřídka nutíme lidi kolem sebe do věcí, které my sami považujeme za správné, dobré, přínosné.

 

Někdy se skutečně „trefíme do černého" a druzí přijmou naši pomoc s povděkem. To je ten lepší případ. My máme dobrý pocit, že jsme k něčemu, užiteční a druhému člověku jsme ulevili, pomohli, přispěli. Dokonce je rád. Ale je možné, že i taková pomoc mu může svým způsobem bránit v rozvoji? Co když přijmout naši pomoc pro něj bylo jen jednodušší řešení? Co kdyby situace, ve které se tento člověk nacházel, pro něj byla příležitostí, aby se sám něco naučil a/nebo převzal zodpovědnost do svých rukou? Co když tím, že jsme mu ulevili, jsme sice vyhověli své potřebě být užiteční a nápomocní, ale tento člověk tím pádem nedostal šanci situaci zvládnout po svém a bude si muset „tuto lekci" znovu zopakovat? Možná ano, možná ne. A to je stále ten „lepší" případ...

Co když lidé naši pomoc přímo odmítají? Je to stále pomoc, co nabízíme? Co když se na ně zlobíme a přesvědčujeme je, že my přece VÍME přesně, co jim pomůže (věříme tomu, máme to vyzkoušené, pomohlo to někomu jinému nebo nám samotným apod.). Cítíme se dotčeni, když naši pomoc nechtějí, když se jí brání. Nejen, že je naše pomoc nevyžádaná, ale ve skutečnosti není ani přijímána s povděkem. Je odmítnuta, případně akceptována s tím, že „nedáme pokoj", pokud nebude po našem, z donucení nebo z pocitu rezignace. Jedná se skutečně o pomoc? Možná, že se díky tomu nějaký problém vyřešil, proč nám tedy potom nepoděkují? Supíme a myslíme si něco o nevděčnících?

V systemickém přístupu existuje jednoduché pravidlo: pomoc = pomoc vyžádaná; nevyžádaná pomoc = kontrola. Za kontrolu je považováno všechno naše snažení směřující k pomoci, o které se nikdo neprosil nebo o ně nežádal. Zkrátka naše rozhodnutí, že někdo potřebuje pomoc, je naše zodpovědnost a tedy naše KONTROLA. Kontrola není sama o sobě ani dobrá ani špatná. V mnoha případech je přímo nezbytná. První pomoc při úraze nebo nehodě je krásným příkladem. Se zraněným nebudeme vyjednávat, zda si přeje, abychom mu pomohli, zkrátka budeme jednat, jak nám naše vědomí a svědomí káže. Ovšem jak se zachovat tam, kde není urgentní potřeba rychlého a pohotového zásahu?

Co když máme silné nutkání pomáhat? Co když vidíme, že někdo prostě potřebuje naši pomoc? A my dokonce i víme (což je často iluze a naše přesvědčení víc než objektivní pravda), co by mu zaručeně pomohlo? Co potom? Znáte ten vtip, jak „horlivý pomahač" drapne u silnice slepce a než se chudák nevidomý vzpamatuje, je na druhé straně ulice, kam vůbec nechtěl jít a neví, co se s ním vlastně stalo? Čekal totiž na něco úplně jiného, ne na převedení přes silnici. Náš „horlivý pomahač" v tom měl ale jasno!  Věděl tak přesně, co je potřeba udělat, že se zkrátka zapomněl zeptat, jestli ten ubožák jeho pomoc potřebuje.  Co dělat, abychom předešli podobným situacím? Elegantním řešením je vyjednávání. Vždy se můžeme zeptat druhého člověka, zda vůbec a případně jak nejlépe mu můžeme pomoci. Předat mu zodpovědnost za další postup a způsob řešení. Možná nás odpovědi překvapí. Možná zjistíme, že to, co ten druhý potřebuje, je na hony vzdálené tomu, co bychom mu my, s naším nejlepším vědomím a svědomím, doporučili. Ale také se může stát, že „oběť našeho pomáhání" žádnou pomoc nepotřebuje! Vždyť každý z nás je jiný, prochází jinou životní zkušeností a interpretuje si život svým zcela jedinečným způsobem. Naše víra a podpora, že člověk sám si může a dokáže pomoci (nebo si o pomoc požádá, pokud ji od nás skutečně potřebuje), je mnohdy tím nejlepším, co můžeme nabídnout. Otevíráme tak pro druhé prostor pro převzetí zodpovědnosti za sebe sama i jejich další rozvoj.

Naše víra a podpora, že člověk sám si může a dokáže pomoci, je mnohdy tím nejlepším,
co můžeme  nabídnout.

Jaká je tedy moje odpověď na původní otázku? Můžeme pomáháním bránit druhým lidem v rozvoji? Domnívám se, že ano. Jakákoli pomoc, která je nevyžádaná, v systemickém názvosloví „kontrola", zbavuje člověka, jemuž je pomáháno, zodpovědnosti. Všechny možnosti řešení, které pro člověka existují, zredukujeme na to, o čem si my myslíme, že je nejlepší. Není to paradoxní? My, jako pomáhající, pokud se rozhodneme jednat bez ptaní, přebíráme zodpovědnost na sebe a tím aktivně bráníme člověku v tom, aby se situací vypořádal po svém. Ale pozor! To neznamená automaticky, že je kontrolní chování špatné. Jen je dobré, pokud se rozhodneme takto jednat, činit to s plným vědomím. Mít rovněž na paměti, že se nám za těchto okolností nemusí dostat ocenění ani díků. Bylo to přeci od počátku naše rozhodnutí, naše volba. Možná jsme nemohli jinak, protože máme zodpovědnost vůči sobě sama. Pakliže nás naopak někdo o pomoc požádá, je to jeho zodpovědnost a jeho rozhodnutí. A v tom je ten rozdíl.

Je na každém z nás, kde si najdeme svoji hranici mezi kontrolováním druhých (a to nejen svými příkazy a zákazy, ale i doporučeními a dobrými radami) a mezi pomáháním s respektem a s úctou k druhému člověku, jeho vlastní cestě a jeho způsobům řešení. Navíc se naše jednotlivá rozhodnutí budou lišit podle toho, kdo před námi stojí, s čím se potýká a pravděpodobně i tím, v jaké životní fázi se zrovna nacházíme my sami. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to máte Vy? Převládá ve Vašem životě pomoc nebo kontrola? Kde se cítíte od svého okolí více kontrolováni a kde více podporováni? Kde naopak Vy sami kontrolujete a kde podporujete a pomáháte?

Text:     Ing. Lenka Horáková, 11/2017


Aktuálně

NOVÝ CENÍK od 1. 9. 2018
21.8.2018
21.8.2018
Nový ceník naleznete zde. Platí pro všechny nové objednávky a platby uskutečněné počínaje dnem 1. 9. 2018.
ZVÝHODNĚNÉ BALÍČKY
20.8.2018
20.8.2018

Opět můžete využít
- cenově výhodné balíčky -

podrobnosti zde.

PODPŮRNÁ SKUPINA 2018/19:
19.8.2018
19.8.2018

První setkání v novém školním roce proběhne dne 10. 9. 2018.
Uvidíme se v obvyklém čase na obvyklém místě.

Budu se těšit! L:-)

(k) ZAMYŠLENÍ...
18.8.2018
18.8.2018
Můžeme pomáháním bránit druhým lidem v rozvoji? Přečtěte si článek.
Rádi by jste SVOJI podpůrnou SKUPINU?
17.8.2018
17.8.2018
Máte trápení nebo potíže, které ostatní nechápou? Máte pocit, že jste v tom sami a nikdo Vám moc nerozumí? Nemáte si o tom s kým popovídat? Určitě je Vás víc, jen se vzájemně najít:-) Neváhejte se na mne obrátit, uvidíme, co se dá dělat!